Nové ustanovení § 12a zákona o ochraně spotřebitele sice konkrétně stanoví, že „Informace o slevě z ceny výrobku obsahuje informaci o nejnižší ceně výrobku" za kterou jej prodávající nabízel a prodával za posledních 30 dnů před poskytnutím slevy (případně za dobu kratší, pokud není výrobek ještě 30 dnů v prodeji nebo od prvního poskytnutí slevy, pokud je sleva zvyšována postupně)[1⁾.

Přestože se toto ustanovení nemá používat pro výrobky s krátkou dobou spotřeby, či podléhající rychlé zkáze, dotkne se mnohých jiných výrobků. Ale pozor, jelikož se ustanovení týká pouze výrobků, nebude to platit pro slevy na služby.

S ohledem na formulaci diskutovaného ustanovení se objevují názory, že toto bude ukládat toliko povinnost „uvést“ předchozí nejnižší cenu za (určité) předchozí období, a že toto tedy neznamená, že výše prodávajícím poskytované a uváděné slevy (tj. typicky „sleva XY %“) bude muset být „počítána“ z oné „předchozí nejnižší ceny“ za (určité) předchozí období. Skutečně to ale bude dostačující? Upřímně, to prozatím nevíme. Proč to tedy ale nedoporučujeme?

Vedle samotného textu novely totiž známe Pokyny Evropské komise [2]⁾ ohledně čl. 6a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES, který je do českého právního řádu transponován právě v podobě ust. § 12a zákona o ochraně spotřebitele, dále potom Důvodovou zprávu k předmětné novelizaci, kteroužto Důvodovou zprávu vypracovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR a v neposlední řadě předchozí judikaturu českých soudů ohledně informování spotřebitele o cenách. Přesto ale musíme upozornit také na to, že z vlastních praktických zkušeností, které jsme za předchozí dobu načerpali z diskuzí s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a Českou obchodní inspekcí nad předmětnou novelizací, nelze vyloučit, že výklad z pozice státní správy bude nakonec jiný.

Je sice pravdou, že znění § 12a výslovně nehovoří o povinnosti prodávajícího „vypočítat“ slevu z předchozí nejnižší ceny za (určité) předchozí období, nicméně takový výklad dle našeho názoru opomíjí fakt, že zmiňovanou informaci o nejnižší ceně výrobku předmětné ustanovení vztahuje k pojmu „informace o slevě“. Jinými slovy, lze dle našeho názoru dovozovat, že uvedená „informace o nejnižší ceně výrobku“ má současně (pro spotřebitele) definovat/utvářet „informaci o slevě z ceny“ jako o celku.

V tomto smyslu lze určitou indikaci vnímat i z výkladového příkladu uvedeného v již zmíněných Pokynech Evropské komise (str. 135), kde se uvádí, že: „Pokud je například oznámení o slevě z ceny „50 % sleva“ a nejnižší cena za předchozích 30 dní byla 100 EUR, bude prodejce muset prezentovat jako „předchozí“ cenu 100 EUR, ze kterých se vypočítá 50 % snížení, nehledě na to, že poslední prodejní cena zboží byla 160 EUR.“.

Obdobně smysl tohoto ustanovení popisuje i Důvodová zpráva k předmětné novelizaci zákona o ochraně spotřebitele, v níž se k ust. § 12a uvádí, že „(…) cílem této úpravy je posílení transparentnosti při informování spotřebitelů o poskytovaných slevách výrobků a zabránit tak umělému navyšování ceny a klamání spotřebitelů o výši poskytované slevy.“

V tomto kontextu nelze dle našeho názoru opomenout také konstantní judikaturu českých soudů na úseku (sic) povinnosti informovat spotřebitele o konečné ceně výrobku. Judikatura totiž již dnes dovozuje v zásadě to, že spotřebitel nesmí být nucen k činění jakýchkoli (početních) úkonů k tomu, aby věděl za jakou (konečnou) cenu si výrobek kupuje. Nejedná se sice prozatím o judikaturu k tomuto novelizovanému ustanovení, nicméně dle našeho názoru je podstatný smysl této judikatury – poskytnout spotřebiteli „na první pohled“ jednoznačné, zřejmé a relevantní informace o cenových podmínkách nákupu. Tedy, lze si představit, že obdobným způsobem by soud interpretoval i to, že pokud by se spotřebiteli prezentovala % sleva, mělo by se jednat o % výpočet právě z „předchozí nejnižší ceny“.

Konečně, nepochybným zákonným limitem v této oblasti bude i právní úprava zákazu užívání tzv. nekalých obchodních praktik ve smyslu zákona o ochraně spotřebitele. Dle ust. § 5 odst. (2) písm. d) zákona o ochraně spotřebitele totiž platí, že: „Za klamavou se považuje také obchodní praktika obsahující pravdivou informaci, jestliže vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil, pokud jakýmkoli způsobem uvádí nebo je schopna uvést spotřebitele v omyl ohledně ceny nebo způsobu výpočtu ceny anebo existence konkrétní cenové výhody.“

Rozhodně se proto nedomníváme, že praxe, při které by spotřebiteli byla na cenovce uvedena „předchozí nejnižší cena“ (z titulu splnění povinnosti prodejce dle ust. § 12a zákona o ochraně spotřebitele) a současně by zde byl uveden údaj o procentní výši slevy vycházející nikoli z „předchozí nejnižší ceny“ (ale z nějaké jiné – typicky novější, vyšší ceny), by ve výsledku byla ať už dozorovými orgány či soudy posuzována jako praxe jsoucí v souladu se (zamýšlenými) cíli předmětné právní úpravy. Pokud se tedy v rámci slevového oznámení má objevit údaj o rozsahu slevy (typicky v %), pak se dle našeho názoru má jednat o údaj vztahující se právě k „předchozí nejnižší ceně“.

A NA ZÁVĚR ASI TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ: JAKÉ JSOU SANKCE? V tomto případě bude hrozit pokuta až do 5 mio Kč. 

Chcete se dozvědět více o předmětné problematice? Máte zájem o právní poradenství či o přednášku pro Vás či pro Vaše zaměstnance?

Obraťte se na naše zkušené právníky:

Mgr. David Cigánek, společník a advokát - kontakt: ciganek@chslegal.eu

Mgr. Marek Ždímal, právník 

[1]⁾ Znění ust. § 12a zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, s účinností od 6. 1. 2023:

㤠12a

(1) Informace o slevě z ceny výrobku obsahuje informaci o nejnižší ceně výrobku, za kterou jej prodávající nabízel a prodával

a) v době 30 dnů před poskytnutím slevy,

b) od okamžiku, kdy začal výrobek nabízet a prodávat, do okamžiku poskytnutí slevy, pokud je výrobek v prodeji dobu kratší než 30 dnů, nebo

c) v době 30 dnů před prvním poskytnutím slevy, zvyšuje-li prodávající slevu z ceny postupně.

(2) Odstavec 1 se nepoužije pro výrobky, které podléhají rychlé zkáze, nebo pro výrobky s krátkou dobou spotřeby.“

[2]⁾ Sdělení Komise – Pokyny k výkladu a uplatňování článku 6a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli ze dne 29. 12. 2021 (2021/C 526/02).